Aktuální počasí

Počasí dnes:

17. 10. 2017

poloj

Bude skoro jasno až polojasno. Ráno a dopoledne místy mlhy nebo zataženo nízkou oblačností. Denní teploty 18 až 22°C, při déletrvající mlze kolem 15°C. Noční teploty 10 až 6°C.

Přehrát/Zastavit Další

Pranostiky

Pranostika na akt. měsíc

Čím déle vlaštovky u nás v říjnu prodlévají, tím déle pěkné a jasné dny potrvají.

Pranostika na akt. den

Svatá Hedvika pole zamyká a medu do řepy naleje.

Univerzální překladač

Překlad (translations)

Czech English French German Italian Polish Russian Spanish

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 6
DNES: 175
TÝDEN: 680
CELKEM: 322873

Interaktivní mapa

Interaktivní mapa

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

 

 

Osvědčení o úspoře emisí pro Město Libušín.

zde ke stažení

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Historie města

  Z textů našeho nejstaršího kronikáře Kosmase vyplývá, že po smrti Kroka vládla jeho nejmladší dcera Libuše z Libušína. Odtud věštila slávu Praze, odtud poslala do Stadic pro Přemysla Oráče. Podle Kosmy byl tedy dějištěm oněch závažných a nesmrtelných událostí z bájné české minulosti Libušín, nikoli Vyšehrad! Vždyť do roku 1000 není z průkazných historických zdrojů známo o Vyšehradu zcela nic. Pověst se zcelaneočekávaně mění teprve v kronice z časů císaře Karla IV., ve vyprávění ofi ciálního Karlova letopisce Přibíka Pulkavy z Radenína. Tento kněz zanechal po sobě dílo, které mělo být především oslavou lucemburskéhorodu. Karel IV. prý Pulkavovi poskytl kronikářské prameny, takže svým způsobem stál u vzniku nového znění pověsti. Pulkava totiž jako první uvádí, že Vyšehrad založila Libuše. Podle Pul-kavovy kroniky pak bylo složeno libreto Smetanovy opery a Libušín byl vytlačen z povědomí národa. Po mnoho generací se dějepisci snaží vnést trochu světla do zamlžené minulosti a spatřit nejranější éru našich národních dějin. Jejich úsilíztroskotává na skutečnosti, že v psaných zprávách není o vstupu slovanských kmenů do střední Evropy žádná zmínka. Zlomky zpráv ve spisech ze 6. století jsou však důkazem, že Slované na území našeho státu sídlili již kolem roku 500 n. l. Je však jiná možnost, jak se dopátrat alespoň dílčích svědectví o dávné minulosti, a tou je archeologický výzkum.
   Na území Libušína a zejména na libušínské ostrožně probíhaly archeologické výzkumy v několika etapách a přinesly zajímavé poznatky. Ze srovnání výsledků archeologického výzkumu s písemnými prameny můžeme tedy vyvodit následující rekonstrukci vývoje Libušína:

• V 6.–7. století byla na libušínské ostrožně osada, která vzhledem ke své poloze a nálezu solárního symbolu (kotouč s vypíchaným solárním symbolem, zhotovený ze stejného hliněného materiálu, jako keramika pražského typu) mohla mít i určitý kultovní význam, spojovaný v tradici s místním jménem v pověst o Libuši, zaznamenanou u kronikáře Kosmy.

• Na konci 9. století zde bylo vybudováno hradiště, které převzalo starý místní název a plnilo funkci strategicky důležitého opěrného bodu na pomezí bývalého českého a luckého kmenového území. Rozsah hradiště 12,3 ha zařazuje Libušín mezi největší ostrožná hradiště v Čechách (pro srovnání: Pražský hrad měl rozlohu 5 ha). Po skončení mezikmenových bojů ztratilo zřejmě libušínské hradiště svůj vojensko-strate-gický význam.

• Další využití opevněné polohy Libušína lze promítnout do doby polské okupace Čech Boleslavem Chrabrým na samém počátku 11. století. Směr tažení vojsk Jindřicha II. přes Krušné hory, Most, Žatec a Dřevíč na Prahu musel, vzhledem k rozložení sil, vést přes Libušín a hradiště opět sehrálo svoji úlohu. Narychlo byly opraveny polorozbořené hradby. V jejich opěrných zdech se zachovaly rytiny s motivy jezdců a koní, ukázka lidového umění, které vytvořil neznámý obránce libušínského hradiště. Krátce po těchto událostech byl Libušín opět opuštěn. Přemyslovci již neměli vnitřního soupeře, proti němuž by bylo třeba se opevňo-vat a poloha Libušína přestala mít strategický význam. Správní funkci vykonávala v 11. a 12. století podle písemných pramenů blízká Dřevíč.
  Zánikem hradiště však život na libušínské ostrožně a zejména v údolí pod ní nekončí. Žijí zde rolníci, vinaři a řemeslníci různých profesí. Od roku 1052 je mnoho písemných zpráv o změnách vlastníků. V darovací listině krále Přemysla Otakara II. z roku 1277 byla dvojí ves Libušín převedena na klášter benediktinský sv. Jana Křtitele na Ostrově a Skalách. Zmínka o dvojí vsi znamenala zřejmě jednak vesnici v podhradí a jednak malou osadu ve vnitřním areálu hradiště kolem kostela sv. Jiří, který v této době patrně také vznikl, i když první zmínky o něm jsou až ze 14. století. Od 14. století byla ves v údolí nazývána Libušín a ves na návrší Hradiště. Podle historických pramenů stavěli benediktini v té době kostel sv. Gotharda ve Slaném a presbytář kostela sv. Jiří na libušínském hradišti. V roce 1514 koupili Libušín Martinicové ze Smečna a jejich panství trvalo až do 20. století.
  O životě na Hradišti historikové nepíší, svědčí o něm, kromě jmen farářů a majitelů, jen opravy kostela a data, zanechaná řemeslníky. Kostel sv. Jiří byl však zřejmě živým centrem pro obyvatele širokého okolí, i když se archeologové neodvažují odhadovat, kolik lidí zde v různých dobách žilo. Poslední domky na jižním úpatí hradiště byly zbořeny po druhé světové válce.
Slovanské hradiště Libušín s kostelem sv. Jiří
  Území hradiště bylo osídleno již v 6.–7. století, jak bylo potvrzeno archeologickými nálezy keramiky tzv. pražského typu. Opevnění hradiště bylo budováno až v 9. století a obrannému účelu sloužilo nejvýše do přelomu 11. a 12. století. Je pravděpodobné, že už v 10. století zde byl kostel sv. Jiří, jemuž byly v té době zasvěcovány kostely. Podle historických pramenů byl pravděpodobně po roce 1277 přistavěn ke kostelu presbytář, tj. v době, kdy vlastníkem Libušína byl benediktinský klášter sv. Jana Křtitele na Ostrově a Skalách. V rejstřících papežských desátků roku 1352 je kostel sv. Jiří uváděn jako farní. Kostel byl zřejmě živým centrem pro obyvatele ze širokého okolí. Asi kolem roku 1500 byla postavena zvonice a na ní byly osazeny zvony od mistra Bartoloměje z Prahy, jeden r. 1504 (odcizen 1996) a druhý r. 1536 (nedochoval se). Roku 1683 byl pořízen ranně barokní oltář a kazatelna. Roku 1711 byly osazeny kamenné portály, roku 1737 byl postaven kůr. Kolem roku 1760 byl zhotoven rokokový oltář sv. Jiří. Po roce 1800 byl kostel vyzdoben souborem obrazů apoštolů (od roku 1991 v depozitáři). V roce 1859 byly instalovány varhany, v roce 1883 byl zhotoven nový strop na lodi. Od vysvěcení nového kostela sv. Prokopa v Libušíně v roce 1908 slouží kostel sv. Jiří na Hradišti jako kostel poutní a hřbitovní.
Kostel sv. Prokopa
  Velký novogotický kostel sv. Prokopa byl postaven v roce 1908 místní školní radou především pro školní děti. V té době už nevyhovovalo docházení do kostela sv. Jiří na hradišti. Za 30 let rozvoje hornictví Libušín vzrostl z 500 obyvatel na 4082 a do dvou škol obecných a školy měšťanské chodilo více než 1000 dětí. Obec nebyla samostatnou farností, kostel mohl mít jen statut kaple. Stavbu proto zařizovala místní školní rada jako školní kapli. V lednu 1906 byly přijaty plány architekta Mockera z Třeboně, v květnu 1907 zadáno provedení staviteli Ullmannovi z Libušína a 5. listopadu 1908 byl kostel vysvěcen pražským arcibiskupem.
  Kostel, zasvěcený patronu horníků sv. Prokopu, je jednolodní novogotický chrám s věží 32 m vysokou, s presbytářem s malou věžičkou. Má plochý strop, 11 oken z katedrálního skla a 5 oken s obrazy sv. Václava, sv.Prokopa, sv. Jiří, sv. Josefa, sv. Anny s Pannou Marií dle návrhu akad. malíře A. Liebschera. Obrazy v lodi malovali místní učitel Adolf Kolář a Adla Schön, tehdy student uměleckoprůmyslové školy. Vnitřní zařízení je rovněž v novogotickém stylu a tvoří tak se stavbou vzácnou slohovou jednotu. Vedle kostela je sloup se sochou sv. Jana Nepomuského z r. 1735.
  Není pochyb o tom, že obyvatelé Libušína prošli všemi následujícími dějinnými etapami se vším, co přinášely: vzrušenou dobou husitskou, časem bídy, hladu a útisku doby pobělohorské, třicetiletou válkou, epidemiemi i hladomorem. Překročme staletí a podívejme se, kdy, jak a proč nastala pro Libušín zcela nová historie.
  Již asi od poloviny 1. tisíciletí před naším letopočtem uměli naši předkové na Kladensku zpracovávat železnou rudu a možná už tehdy v železářských pecích spalovali kromě dřevěného uhlí i uhlí kamenné z ložisek, která vystupovala místy na povrch. Železářské pece z doby laténské objevili archeologové u Tuchlovic. I o tisíciletí později měly osady, ležící za hradbami přemyslovských hradišť, povinnost zásobovat knížecí družiny určitými druhy železářských výrobků. Nicméně Kladensko bylo stále především zemědělskou oblastí.
  V 70. letech 18. století se situace na Kladensku začala podstatně měnit. V roce 1775 bylo na úbočí vrchu Vysoký u Vrapic nalezeno větší ložisko uhlí. Rozvoj těžby na sebe nedal dlouho čekat. Nastala novodobá historie Libušína. V roce 1877 zahájil těžbu důl Mayrau ve Vinařicích, v Libušíně důl Jan roku 1887, důl Max r. 1890 a důl Schöller r. 1902. Pracovní příležitosti přiváděly do Libušína nové obyvatele. Přicházelo
venkovské obyvatelstvo z okolí, horníci z Příbramska, železářští dělníci z Hořovicka i námezdní síly ze všech koutů země. Hornická činnost v Libušíně a rozvinutá železářská výroba na Kladně přinášela pracovní příležitosti, ale i řadu negativních jevů: těžké pracovní a životní podmínky horníků a dělníků v hutích a stále se zhoršující životní prostředí.
  V polovině 19. století bylo v Libušíně pouze 17 selských usedlostí a 6 samot. Podle sčítání v roce 1869 zde žilo 501 obyvatel. Do roku 1910 počet obyvatel prudce vzrostl na 4682. V letech 1906–1909 navštěvovalo dvě libušínské školy kolem 1080 dětí. Pro ně nechala místní školní rada postavit v roce 1908 velký novogotický kostel sv. Prokopa. Dnem 28. 12. 1919 byl Libušín povýšen na město. Při reformě územní správy v roce 1961 se stal opět jen obcí. Ke dni 1. 1. 2001 klesl počet obyvatel na 2426.
  Doly postupně skončily těžbu, jako poslední skončil těžbu důl Kladno, což byl původní důl Schöller. Protože se zde nerozvinula žádná další významná průmyslová ani zemědělská činnost, většina občanů dojíždí do zaměstnání do Kladna nebo do Slaného. Libušín se stává příměstskou obcí Kladna s rodinnými domky a se zahrádkami. Na okolních svazích jsou zahrádkářské osady a také okolní lesy i probíhající plynofikace přispívají k čistotě ovzduší a příjemnějšímu životu. Proto se zde stále staví nové rodinné domky. Libušín je možná na počátku své další, zcela nové historie.


Chronologie dění v Libušíně od pravěku
mladší doba kamenná sídliště a keramika volutová, vypíchaná a jordanovská v libušínské cihelně

počátek doby bronzové hrob s nádobkou z kultury únětické v katastru Libušína
lužická a knovízská kultura lužický žárový hrob a knovízská keramika v okolí Vinařického potoka
počátky slovanského osídlení v Čechách
keramika pražského typu z 6.–7. stol. u studánky na hradišti
650 svatba Libuše s Přemyslem (? – Hájek)
pol. 9. stol. budováno opevnění hradiště
10. stol.
pravděpodobně postaven původní kostel sv. Jiří, do 10. stol. sídlo správy župy, pak přesídlilo na Dřevíč
poč. 11. stol. oprava a využití opevnění – Boleslav Chrabrý
do přelomu 11.–12. stol.
zaniká funkce hradiště
1052 založení vinic Břetislavem I.
po 11. stol. Kosmas píše o Libuši, jejím „hradu tehdy nejmocnějším“ a její věštbě o Praze z Libušína
1115 kníže Vladislav I. věnoval Libušín klášteru Kladruby
pol. 12. stol. Letopisy hradišťsko-opatovické jmenují Libuši a její pevný hrad Libušín
1186–1239 jedna ves Libušín patří klášteru Kladruby
1228–1233 druhá ves Libušín klášteru sv. Jiří v Praze
1. 7. 1277
kolem 1300
darovací listina Přemysla Otakara II. – věnuje obojí ves Libušín benediktinskému klášteru sv. Jana Křtitele na Ostrově a Skalkách
benediktini staví presbytář sv. Jiří (stávající), na Libušíně sídlil villicus, z okolních vsí mu odváděli dávky (Svinařov, Ovčáry, Vinary…)
1318 je zde vladyka Jaroslav
1352
1355-1413
kostel sv. Jiří je v rejstříku papežských desátků jako farní kostel s poplatkem 30 grošů patrony kostela jsou páni ze Smečna a faráři – do 1340 Radek, po něm Oldřich ještě r. 1355, r. 1364 zemřel Tomáš, po něm
Benedikt, 12. prosince 1379 visitace arcijáhna Pavla z Janovic, 1380–87 Hen-slín, po něm Petr Zlovětiský do 1413, Vojtěch ze Skramníka do 1416, keblovský farář mistr Vít do 1417, po husitech fara zaniká
1396 vladyka Vlk
1397–1410 vladyka Mareš Mrháč (Vilštein)
1420 dal císař Zikmund Libušín do zástavy Janovi z Bysně, po válkách husitských drželi Libušín dvě rodiny pánů z Bysně a z Horešovic
1514 Libušín prodán pánům Martinicům ze Smečna
kolem 1500 postavena zvonice se zvony z r. 1504 (ukraden 1996) a 1536 (dosloužil dříve)
1650 kostel sv. Jiří dostal dnešní podobu (raně barokní oltář 1683, další opravy 1711, 1737, 1778, rokokový oltář 1760, po 1800 obrazy apoštolů, 1859 varhany)

1735 postaven pomník sv. Jana Nepomuckého v obci
1775 počet obyvatel 18
1811 otevřena jednotřídní škola v domě č. 40
1834 postavena první škola
1835 první archeologický výzkum hradiště (Kalina)
1869 Libušin má 501 obyvatel a 53 domů
1877 zahájena těžba na dole Mayrau
1879 postavena druhá škola
1880 založení hasičského sboru, 885 obyv., 90 domů
1881 založena jáma Robert pro těžbu a čerpání vody
1883 oprava kostela sv. Jiří
1885 zahájena těžba dolu Jan I, 1 174 obyv., 124 domů
1887 zahájena těžba dolu Jan II
1888 zahájeno hloubení dolu Max, zavedena pošta
1889 postavena železniční vlečka z dolu Jan do Vinařic a zřízena stálá odborná
lékařská péče
1890 zahájena těžba na dole Max, 2 339 obyv., 184 domů
1896 postavena třetí škola
1900 4 087 obyv., 275 domů
1902 zahájena těžba na dole Schöeller, založena Dělnická tělovýchovná jednota
1903 zřízena epidemická nemocnice
1905 na dole Schöeller zahynuli dva topiči
1906 vodovod v obci, oprava kostela sv. Jiří
1907 dokončena silnice na Kladno přes důl Max
1908 postaven kostel sv. Prokopa, nová střecha sv. Jiří
1909 zřízena lékárna a začalo kladení kanalizace
1910 4 682 obyvatel, 344 domů
1918 10. 1. vojáci odvezli zvony z kostela sv. Prokopa
1919 hladové bouře, vyrabován mlýn a obchod, 28. 12. Libušín vyhlášen městem
1920 zahájena stavba stadionu, dokončen 1923
1921 4 146 obyvatel, 390 domů
1922 elektrifi kace obce – 70 uličních světel, 410 odběratelů
1924 silný otřes na dole Jan – zahynulo 5 horníků, ukončena těžba Jan I i II,
otevřeno koupaliště
1927 ukončeno čerpání vody z dolů Jan a jámy zazděny
1929 archeolog J. Böhm provedl výzkum hradiště
1930 4 106 obyvatel a 529 domů
1932 4. 11. osazeny nové zvony na kostel sv. Prokopa
1942 21. 3. Němci zabavili zvony z kostela sv. Prokopa
1946 otevřena mateřská školka ve vile dolu Jan
1948 zahájena autobus. linka do Kladna (po hodině)
1949-1971 archeolog. výzkum (Böhm, Kabát, Váňa)
1950 4 025 obyvatel, 614 domů
1951 upraveno zdravotní středisko
1961 Libušín končí jako město, 3 574 obyv., 694 domů
1970 3 015 obyvatel, 682 domů
1973 nový šindel na zvonici u sv. Jiří
1975 otevřeno moderní zdravotní středisko
1982 2 585 obyvatel, 675 domů
1990-1991 oprava kostela sv. Jiří po 40 letech zanedbání: krov nad presb., nová
krytina, fasáda, vnitřní
1991 uloupeny obrazy z obou oltářů sv. Jiří,
1991 oprava kostela sv. Prokopa po 40 letech ničení (1993 prohnilý krov a strop,
nová krytina, dlažba, 1994 věžní hodiny opět jdou – generální renovace,
1995 nová měděná krytina na věži, 1998 nový zvon
1996-2000 opraveno 18 rozbitých okenních vitráží
1992 2 330 obyvatel, 690 domů
1995 dokončena čistička odpadních vod
1996 ukraden zvon z r. 1504
1998 vyloupen sv. Jiří
2000 plynofikace poloviny obce

 

Ještě k historii města Libušína

  Není pochyb o tom, že obyvatelé Libušína prošli všemi následujícími dějinnými etapami se vším, co přinášely: vzrušenou dobou husitskou, časem bídy, hladu a útisku doby pobělohorské, třicetiletou válkou, epidemiemi i hladomorem. Překročme staletí a podívejme se, kdy, jak a proč nastala pro Libušín zcela nová historie.

  Již asi od poloviny 1. tisíciletí před naším letopočtem uměli naši předkové na Kladensku zpracovávat železnou rudu a možná už tehdy v železářských pecích spalovali kromě dřevěného uhlí i uhlí kamenné z ložisek, která vystupovala místy na povrch. Železářské pece z doby laténské objevili archeologové u Tuchlovic. I o tisíciletí později měly osady, ležící za hradbami přemyslovských hradišť, povinnost zásobovat knížecí družiny určitými druhy železářských výrobků. Nicméně Kladensko bylo stále především zemědělskou oblastí.
  V 70. letech 18. století se situace na Kladensku začala podstatně měnit. V roce 1775 bylo na úbočí vrchu Vysoký u Vrapic nalezeno větší ložisko uhlí. Rozvoj těžby na sebe nedal dlouho čekat. Nastala i novodobá historie Libušína. V roce 1877 zahájil těžbu důl Mayrau ve Vinařicích, v Libušíně důl Jan roku 1887, důl Max r. 1890 a důl Scholler r. 1902. Pracovní příležitosti přiváděly do Libušína nové obyvatele. Přicházelo venkovské obyvatelstvo z okolí, horníci z Příbramska, železářští dělníci z Hořovicka i námezdní síly ze všech koutů země. Hornická činnost v Libušíně a rozvinutá železářská výroba na Kladně přinášela pracovní příležitosti, ale i řadu negativních jevů: těžké pracovní a životní podmínky horníků a dělníků v hutích a stále se zhoršující životní prostředí.

  V polovině 19. století bylo v Libušíně pouze 17 selských usedlostí a 6 samot. Podle sčítání v roce 1869 zde žilo 501 obyvatel. Do roku 1910 počet obyvatel prudce vzrostl na 4682. V letech 1906 - 1909 navštěvovalo dvě libušínské školy kolem 1080 dětí. Pro ně nechala místní školní rada postavit v roce 1908 velký novogotický kostel sv. Prokopa. Dnem 28. 12. 1919 byl Libušín povýšen na město. Při reformě územní správy v roce 1961 se stal opět jen obcí. Ke dni 1. 1. 2001 klesl počet obyvatel na 2426.

  Doly postupně skončily těžbu, jako poslední skončil těžbu důl Kladno v r. 2002, což byl původní důl Scholler. Protože se zde nerozvinula žádná další významná průmyslová ani zemědělská činnost, většina občanů dojíždí do zaměstnání do Kladna nebo do Slaného. Libušín se stává příměstskou obcí Kladna s rodinnými domky se zahrádkami. Na okolních svazích jsou zahrádkářské osady a také okolní lesy i probíhající plynofikace přispívají k čistotě ovzduší a příjemnějšímu životu. Proto se zde stále staví nové rodinné domky. Libušín je možná na počátku své další, zcela nové historie.